„Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních.“
Jan Skácel

Fakta o Moravě

Obsah

• Morava – obecné informace
• Moravská historie
• Moravské symboly
• Moravanství v 90. letech
• Boleslav Bárta
• Moravské organizace
• Moravské pochody a setkání
• EFA

Morava – obecné informace:

Poznámka: Údaje se vztahují, není-li uvedeno jinak, k území samosprávné země Moravskoslezské, která byla zrušena 1. 1. 1949.

• Rozloha: 26 801 km² (pravděpodobně)
• Počet obyvatel: 3 920 716 – 4 021 012 (Dolní mez zahrnuje pouze obce ležící na Moravě, horní navíc všechny, které leží po obou stranách česko-moravské hranice, tedy i Jihlavu a Žďár nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že tyto obce leží převážně na Moravě [Žďár přibližně z 99 %], lze říct, že se skutečný počet obyvatel blíží hornímu odhadu, tedy asi čtyřem miliónům.)
• Nejvyšší hora: Praděd (1492 m n. m., horní část vysílače 1 654 m n. m.)
• Nejnižší místo: soutok Moravy a Dyje (148 m n. m.)
• Nejzápadnější místo: 49°11′47″ s. š., 15°7′00″ v. d. – soutok zdrojnic Buchtova rybníka západně od České Olešné (543 m n. m.)
• Nejsevernější místo: 50°27′00″ s. š., 16°54′29″ v. d. – výběžek hranice u Bílé Vody (330 m n. m.)
• Nejjižnější místo: 48°37′1″ s. š., 16°56′26″ v. d. – soutok Moravy a Dyje (148 m n. m.)
• Nejvýchodnější místo: 49°33′2″ s. š., 18°51′33″ v. d. – výběžek východně od Bukovce (498 m n. m.)
• Spojnice nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu: 201 km
• Spojnice nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu: 262 km
• Geografický střed Moravy (bez Slezska) – vrch Předlina (313 m) mezi Vyškovem a Prostějovem
• Největší přehradní nádrž: Nové Mlýny III (1668 ha) na Dyji
• Největší rybník: Nesyt (296 ha) nedaleko Valtic
• Nejdelší železniční tunel: Krasíkovský I – 1098 m (2004)
• Nejvýše položená železniční zastávka – Ramzová (760 m)
• Nejvyšší stavba: vysílač Kojál (340 m) – u obcí Lipovec a Krásensko
• Nejvyšší budova: katedrála svatého Václava v Olomouci (100,65 m)
• Nejhlubší propast: Hranická propast (−244 m)
• Nejdelší jeskyně: systém Amaterské jeskyně a přilehlých jeskynní (cca 35 km)

Hranice země Moravskoslezské z roku 1948:

Zobrazit místo Morava na větší mapě

Moravská historie

• 822 – První písemná zmínka o Moravanech.
• 863 – Příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu znamená počátek slovanského písemnictví a šíření křesťanství mezi Slovany.
• 907 – Pád Velké Moravy, prvního organizovaného slovanského státu vůbec.
• 1018 – Český kníže Oldřich obsazuje Moravu po odchodu spojeneckých Poláků. Strategický přechod provinčních Přemyslovců k dalším expanzím.
• 1055 – Český kníže Spytihněv dokončuje ovládnutí Moravy vyvražděním na 300 jejích velmožů a nahrazuje je svými družiníky.
• 1182 – Rozhodnutím Fridricha Barbarossy vzniká Markrabství moravské. Jeho vznik má vyřešit rozdělení moci mezi dvěma Přemyslovci: Bedřichem a Konrádem Znojemským.
• 1348 – Jan Lucemburský určuje Moravu za léno českého krále a potvrzuje některá její práva.
• 1469 – Moravu získává Matyáš Korvín, Morava na 21 let opouští soustátí Koruny české.
• 1619 – V době stavovského povstání, ke kterému se Morava nuceně přidala, vznikla konfederace zemí Koruny české, zaručující plnou rovnoprávnost všem zemím.
• 1749 – Zrušena Česká dvorní kancelář. Morava se stává plně nezávislou na Čechách na příštích 170 let. Opakované české žádosti o sloučení jsou moravským zemským směmem vytrvale odmítány.
• 1848 – Moravský zemský sněm přijal zemskou ústavu. Ta mimo jiné definuje v čl. 5 moravské barvy a znak.
• 1918 – Vznik Československa, Morava ztrácí svůj zákonodárný parlament. Následně jí hrozí rozdělení do několika žup. Kvůli silnému odporu obyvatel ale plán nebyl realizován a zůstalo u zemského zřízení. Jako symbol habsburského celku je zakázáno užívání moravské y československými orgány.
• 1949 – Komunisté ruší zemi Moravskoslezskou. Morava jakožto jednotný politicko-samosprávní celek zaniká poprvé od roku 1182. Později je tento čin označen sněmovnou ČSFR za protiprávní akt komunismu.
• 1968 – V krátkém období Pražského jara získala statisíce příznivců Společnost pro Moravu a Slezsko. Je požadována změna Československa na trojfederaci a referendum na Moravě a ve Slezku v této věci. Ruské tanky ale vzápětí veškeré snahy ukončují.
• 1991 – V porevolučním nadšení se přihlásilo na 1 400 000 lidí k moravské národnosti. Strany usilující o moravskou samosprávu získaly na Moravě cca 30 % hlasů a mají své zástupce v parlamentech.

Jde o velmi zúžený patnáctibodový přehled; pokud máte hlubší zájem, doporučujeme knihy od L. E. Havlíka, Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství od J. Pernese nebo Dějiny Moravy zpracované na stránkách Moravské národní obce. Státoprávní postavení Moravy dopodrobna rozebírá Michal Hoskovec ve své monografii Právní kontinuita autonomie Moravy.

A dál je to na nás všech…!

Záznam pořadu Moravané a Češi z cyklu Historie.cs z 27. 11. 2008, kde se diskutovalo o moravanství. O vztazích mezi Moravany a Čechy tu hovořili historici Jiří Bílý, Jiří Pernes a Milan Řepa.

Video můžete stáhnout na uloz.to a nebo si přečíst selektivní přepis na webu ČT.

Moravské symboly:

Vlajka – V minulosti se objevila řada vlajek; zdaleka nejužívanější a poslední schválená je vlajka s podélným žlutým a červeným pruhem. V roce 1848 se utvořil nový zemský sněm Moravského markrabství, který bývá pro naprostou většinu volených poslanců z venkova označován jako selský. Poslanci tohoto moravského zemského sněmu (parlamentu) schválili i článek 5 nové zemské ústavy, ve kterém se přesně definuje zemský erb (znak) a zemské barvy (vlajka): „Země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici vpravo hledící, v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená.“

Moravská zemská vlajka je tedy žluto-červená bikolóra. Horní pole je zlaté (žluté), spodní červené.

V současné době začínají moravští vlastenci na moravskou zemskou vlajku z důvodu odlišení od jiných podobných vlajek přidávat i moravský zemský znak (zlatočerveně kostkovanou orlici). Leták se základními informacemi o vlajce je k dispozici ve formátu PDF nebo jako obrázek. Od roku 2010 začaly některé obce v reakci na výzvu Moravské národní obce a města Břeclav moravskou vlajku opět veřejně vyvěšovat, a to zejména na Den svatého Cyrila a Metoděje 5. 7. Akce se v roce 2013 účastnilo 761 radnic. Jejich seznam pro rok 2014 a umístění na mapě jsou přístupné na Google Maps. Podrobnější informace se dozvíte na stránkách Moravské národní obce nebo na facebookové stránce „Chcu, aby na mojí radnici vlála moravská vlajka!“

Znak – orlice na modrém poli má dvě verze, které jsou výsledkem historického vývoje – se stříbrnočerveným a zlatočerveným šachováním. Otázka, která z nich je v současnosti symbolem Moravy, je často předmětem sporů.

Orlice se stříbrnočerveným šachováním		Orlice se zlatočerveným šachováním

Tématikou zemských barev se podrobně zabývá výše uvedený článek, zde je jen stručný přehled vývoje. Původním znakem Markrabství moravského byla orlice stříbrnočervená. Roku 1462 byl znak na žádost zemského hejtmana a na základě privilegia císaře Fridricha III. povýšen na orlici se zlatočerveným šachováním. Nebyl však schválen zemským sněmem. Privilegium bylo formálně přijato roku 1628, jednání o změně však začala až roku 1807, roku 1848 bylo vydáno výše uvedené usnesení o zemských barvách. V průběhu 19. století se používaly při různých příležitostech oba znaky, důležité bylo přijetí zlatočervené orlice do velkého znaku rakouské monarchie roku 1915. Po vzniku Československa zastoupila Moravu v souvislosti se snahou o používání slovanských barev orlice stříbrnočervená, která byla později použita do velkého znaku ČR. Pro používání zlatočerveného znaku hovoří tyto důvody – je z heraldického hlediska cennější (polepšení), je barevně „kompatibilní“ s vlajkou a jeho používání bylo schváleno oficiálním moravským orgánem (zemským sněmem). Bíločervená orlice je však také významná – je to historický znak a v minulosti byl celkově více využíván.

Hymna – Za neoficiální (kdo by ji taky mohl v současnosti oficiálně schválit?) moravskou hymnu bývá považována píseň Jsem Moravan, kterou napsal v 19. století Václav Novotný. Zde je její záznam na youtube.com, text a noty, můžete si také stáhnout mp3 nebo vytisknout notový zápis z tohoto dokumentu.

1.	Jsem Moravan — toť chlouba má, kdo, rcete, otčinu mou zná? Kdo zná ten požehnaný kraj, ten utěšený zemský ráj? Ó Moravo — ty vlasti má, tys země moje přemilá!	3.	Zde Olomúc, kde Jaroslav byl potřel Tatar vrahóv dav; zde Moravan vždy k boji stál, když ve zbraň volal jeho král! Ó Moravo, ó vlasti má, tys krví otců svěcená!
2.	Zde Rostislav, zde Svatopluk mé drahé mluvy střehli zvuk. Zde posvátný konával děj na Velehradě Metoděj. Ó Moravo, ó vlasti má, tys dávnou slávou věnčená!	4.	Zde každý kraj má nový div — zde dobrodušný lid je živ. Ten miluje svou Moravu a dbá o její oslavu. Jsem Moravan, k tomu se znám a za vlast statek, život dám!

Čtyřčtvrťová verze

Tato píseň má také verzi ve čtyřčtvrtečním taktu, autorem hudby je Kašpar Pivoda. Její hudbu si můžete poslechnout z tohoto mp3 souboru nebo zjednodušené midi verze.

Nahrávky vycházejí z Pivodova Zpěvníku školského, vydaného roku 1884, notový zápis zde.

Pro pořádek je třeba uvést, že někteří jednotlivci za hymny považují písně Bože cos ráčil a Moravo, Moravo.

Moravanství v 90. letech – Moravanství na počátku 90. let a chuť Moravanů po získání svých dávných práv a rovnoprávnosti se naplno projevily ihned po sametové revoluci. V roce 1990 na Moravě a ve Slezsku při průzkumu vedeném Etnografickým ústavem Masarykovy univerzity deklarovalo 88,3 % lidí moravskou národnost. Ve sčítání lidu roku 1991 se pak k moravské národnosti přihlásilo téměř 1 400 000 obyvatel České republiky. Ve volbách 1990 zaznamenalo Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) výrazný úspěch, když získalo 22 mandátů v České národní radě, 7 ve Sněmovně národů a 9 ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSFR. V roce 1992 se však HSD-SMS už jen stěží podařilo vstoupit do České národní rady. Na sestup z pozic mělo vliv mnoho faktorů: smrt charismatického Boleslava Bárty, vůdce HSD-SMS, vyprchání porevolučního nadšení v občanskou politiku, sestup nacionalistických nálad vyburcovaných po pádu komunismu v celé východní Evropě a také nejednotnost hnutí a osobní averze členů dalších moravských politických stran, tak podobná příběhu o Svatoplukových prutech. V roce 1996 moravské strany v parlamentu již zcela ztratily své zastoupení a ve sčítání lidu roku 2001 se k moravské národnosti přihlásilo o milion lidí méně. A na časy, kdy bylo náměstí Svobody v Brně plné příznivců Moravy, pamatovaly již jen zašlé fotografie…

Naša Morava – Moravské hnutí v 90. letech (fotogalerie)
Samostatná Morava. Sen zmařený rivalitou (Brněnský deník Rovnost, 2009)
Etnické a regionální subjekty ve stranickém systému České republiky

Boleslav Bárta – Docent Boleslav Bárta byl jedním z největších Moravanů 20. století, stál v čele moravského hnutí v roce 1968 i po roce 1989 a až do své smrti se neúnavně rval za práva Moravy. Narodil se 14. srpna 1929 v obci Rozhraní na moravsko-české hranici. Vystudoval psychologii, po sovětské okupaci byl nicméně režimem perzekuován a nemohl pracovat ve svém oboru. Při liberalizaci poměrů v Československu v roce 1968 se stal jedním z hlavních představitelů Společnosti pro Moravu a Slezsko, organizace, která usilovala o obnovení Moravskoslezské země zrušené komunisty o dvacet let dříve. Dočkal se masové podpory moravského obyvatelstva, ale odmítavý postoj Prahy a následná invaze vojsk Varšavské smlouvy naděje na obnovení Moravy a Slezska zhatila. Po sametové revoluci se opět stal vůdčí osobností moravského hnutí. Svými oponenty byl opakovaně obviňován ze spolupráce s STB, toto nařčení se ale nikdy nepotvrdilo. Pod jeho charismatickým vedením nabylo moravské hnutí opět masových rozměrů, do obnovené Společnosti pro Moravu a Slezsko vstoupily statisíce členů. Prahou však bylo moravské hnutí opět zcela přehlíženo. Podlomené zdraví docenta Bárty bohužel neuneslo tlak, který na něj byl v souvislosti s politickými postoji vyvíjen. 31. května 1991 v Budmericích při jednání se zástupci Čech a Slovenska Boleslav Bárta zemřel na infarkt. Po jeho smrti se již nenašel nikdo, kdo by dokázal vést moravské hnutí k takové velikosti.

Wikipedie o Boleslavu Bártovi
Fanoušci Boleslava Bárty na Facebook.com

Moravské organizace – V současnosti působí aktivně několik promoravských organizací a spolků. Jde o občanská sdružení, například Moravská národní obec (MNO – zal. 1985) nebo již méně aktivní Moravský národní kongres (MNK – zal. 1992), tak i o politickou stranu Moravané (zal. 2005 sloučením Hnutí samosprávné Moravy a Slezska a Moravské demokratické strany) a její mládežnickou organizaci Mladí Moravané. Strana Moravané se již prosadila na místní úrovni v několika obcích, dostává pravidelně kolem 10 000 – 13 000 hlasů ve volbách. V závislosti na účasti se procentuální podíl odevzdaných hlasů pohybuje od 0,23 % do 0,38 %. Zajímavostí je relativně vysoká podpora na Dačicku a ve Vojenském újezdu Březina (nejmenší obec v ČR) Každé sdružení čítá řádově desítky lidí. Celkově mají moravská hnutí přibližně 400 členů, s přidruženými aktivními sympatizanty o něco více.

O moravanství, aktérech hnutí, jejich pohnutkách a také zdánlivě jednoduchém „proč vlastně?“ velmi dobře vypovídá dokument Moravské hnutí a moravanství.

Dokument vznikl v rámci kurzu ZUR367 Audio a video na FSS MU.

Moravské pochody a setkání – V novém tisíciletí začalo moravské hnutí opět nabývat na síle a stále častěji se pořádají pochody či jiné demonstrace moravanství. Největší akcí tohoto druhu je Výroční pochod Moravanů, který pořádá každý rok Moravská národní obec jako připomínku první zmínky o Moravanech z roku 822. MNO také každý rok pořádá putování po Moravě a několikrát do roka organizuje setkání přátel Moravy, kde se diskutují aktuální události a plánované akce. Další pravidelnou akcí je Svíčkový pochod Moravanů, který každé jaro pořádá strana Moravané. Kromě těchto událostí se pořádají také příležitostné demonstrace moravanství – v roce 2007 Moravané přivítali v Brně evropské prezidenty moravskými vlajkami, na podzim 2008 se konala demonstrace před úřadem vlády, v roce 2009 se objevily moravské prapory při návštěvě papeže v Brně.

Fotogalerie z pochodu

EFA – European Free Alliance je evropská strana sdružující strany, které hájí zájmy národnostních menšin a které usilují ve svém státě o samosprávu a zrovnoprávnění. Vedle Moravanů tu stojí například Katalánci, Skotové, Frísové, Alsasané, Bavoři, lužičtí Srbové a mnoho dalších. EFA usiluje o vytvoření Evropy regionů – integrované Evropy, která bude postavena na rovnoprávných vztazích historických regionů, ne velkých mnohonárodnostních států. Moravské strany jsou členy EFA už od devadesátých let a s nadsázkou se tak dá říci, že Moravané vstoupili do EU mnohem dříve než Češi.

Wikipedie o European Free Alliance